Jak hodnotíte dosavadní průběh letošní sezóny?

Velice pozitivně, myslím že to šlape po všech hlavních stránkách, což je hlavně účast na tréninkových jednotkách, která byla velikým kamenem úrazu v předchozích letech. Co nás ale sem tam potrápí je neproměňování šancí, na kterém ale od nového roku pracujeme, jelikož bychom neradi ztroskotali na malém sebevědomí zapříčiněném tím, že se nám nedaří sázet tolik branek, kolik bychom si představovali.

Už jste si zajistili první místo, za celou dobu jste prohráli jen dvakrát, z toho jen jednou po 60 minutách. Ta vaše letošní forma je zatím fantastická, co říkáte?

Inu, myslím si, že letošní kádr je srovnatelný s tím loňským, avšak párkrát se na nás usmálo větší štěstí než na soupeře, kdy jsme vyhráli ne příliš významným rozdílem. Každopádně nás za pár týdnů čeká vyvrcholení celé sezóny, kde musíme ukázat kvalitu a chuť hrát až do poslední sekundy. Za mě je nejdůležitější mindset, který je třeba si udržet celé playoff, i kdyby se v některých chvílích nezadařilo, tak pořád mít na paměti, že jsme, troufám si tvrdit, jinde než ostatní týmy z divizí.

Jak hodnotíte tu letošní (ne)vyrovnanost soutěže? Nechybí vám tam po odchodu Zlína, Třince a Šumperka do vyšší soutěže přece jen nějací vyrovnanější soupeři?

Ano chybí a hodně. Bohužel jsme se setkali i se zápasy, které byly od půlky víceméně rozhodnuté, a to je pak skoro až trápení pro oba celky. Jeden, co už přestal hrát a druhý, který v podstatě nemá proti komu hrát. Nicméně snažíme se z toho vytěžit co nejvíc a zkusit si věci, které bychom jindy zkoušet nemohli. Každopádně povede-li se zavítat do vyšší soutěže, jsem přesvědčen, že tento fenomén zhaslého týmu vymizí.

Vy jste v týmu už dlouho. Dva roky zpátky jste říkal, že přístup týmu nebyl nejlepší, a proto to nevyšlo. Loni už to všechno vypadalo nadějněji, nakonec to tým nezvládl až v pátém utkání play-up. V čem je ten tým letos zase silnější, a co mu může pomoct toho hlavního cíle letos konečně dosáhnout?

Přístup hráčů se opravdu zlepšil. Nejspíše je to tím, že do kádru se nabírají noví „playeři“, kteří nejsou obeznámeni se standardy minulých let, takže jim nepřijde divné chodit třikrát týdně na trénink a o víkendech „zápasovat“. To je jeden z důvodů, proč jsme tam, kde jsme. Musím také zmínit práci trenérů, kteří nás učí věci, které nám logicky odůvodňují, a tím pádem v nich vidíme smysl a potenciál je využívat i ve hře, namísto vlastního omezeného uvažování, které nás mnohdy nechávalo stát na slepém bodě. Pokud budeme i nadále pokračovat v tempu a nasazení, které se po nás vyžaduje a které zvládáme plnit, nemá to kam uhnout. Ale bůh ví, je to přece jen sport.

Vy osobně patříte věkové k těm nejstarším, nejzkušenějším hráčům v týmu. Předtím jste byl kapitánem, máte nyní třeba nějakou roli "mentora" těch mladších hráčů? Věkový průměr týmu je něco kolem 21 let. V týmu máte i několik hráčů pod 20 let, ale jejich přínos je obrovský, například u brankáře Patrika Antoniazi či třetího nejlepšího hráče ligy a nejlepšího olomouckého v kanadském bodování, Tomáše Jelínka. Jak hodnotíte to úspěšné doplňování kádru mladíky a jejich přínos týmu?

Roli kapitána jsem bral jako velikou poctu, ale postupem času mi překážela v tom se soustředit na sebe a myslím si, že mi to trošku škodilo. Navíc to bylo v době, kdy v FBS bylo pět lidí, co to bralo vážně. Zbytek si šel jen „zahrát“, a to pro mě bylo velice demotivující. Každopádně nynější kapitán Tom Skoupil nás vede parádně a věřím, že v týmu není nikdo, kdo by o něm pochyboval. A co se mé maličkosti týče, snažím se být tahounem týmu a podporovat jak hráče, tak gólmany, a dokonce i trenéry, když si někdy nejsou něčím jisti. U nás klademe důraz na vzájemný feedback, což byl ze začátku problém, neboť v každém společenství platí nějaká hierarchie. Tu jsme se ale snažili co nejdříve zbořit a pracovat na tom, ať se každý cítí jako rovný tomu druhému nehledě na to, kdy se narodil, kolik gólů dal nebo jak dlouho působí v klubu. A co se mlaďochů týče, všem ukazují, že si své místo v mužské složce více než zaslouží, protože výkonem i přístupem přesahují očekávání, které na ně okolí mělo, ať už je řeč o Jelenovi, italském hřebci Antoniazim, nebo o komkoliv jiném.

Sám už máte letos 24 kanadských bodů v lize a dalších 12 v poháru, což je Váš nejlepší výsledek za poslední 4 sezóny. Jak byste hodnotil vaši osobní sezónu? 

Abych byl upřímný, tak je to stále slabota. V lajně mám skvělé spoluhráče a jak jsem již zmiňoval výše, trápí nás zakončení. Je ale pravda, že bodově se mi daří, jelikož jsem byl přesunut do první lajny, která má spíše ofenzivní poslání a kde dostávám mnohem více prostoru. Je však stále na čem pracovat a dbát na rady trenérů, protože se za chvíli začne lámat chleba a prostor na chyby najednou nabyde zanedbatelných rozměrů.