Na juniorském mistrovství světa jste skončily na druhém místě. Jaké máš pocity z výsledku? A jak bys zhodnotila finálový duel?

Cílem na mistrovství bylo prolomit semifinálová brány, a to se nám povedlo. Semifinálový zápas proti Švýcarkám jsme po samostatných nájezdech vyhrály a postoupily tak do finále se Švédkami. Bohužel ve finále, kdy jsme zápas otočily a dostaly ho opět až do samostatných nájezdů, jsme to nedotáhly do vítězného konce. Svým způsobem mě to pořád mrzí. Od zlata nás dělil jeden jediný nájezd. Ale takový je sport. Převládá ve mně pocit radosti a toho, že jsme první ženský tým, který postoupil do finále mistrovství světa. Přepsaly jsme historii, a to nám už nikdo nikdy nevezme.

Co si z mistrovství odnášíš za zkušenosti?

Celá moje cesta dostat se do týmu a absolvovat mistrovství byla pro mě obrovská zkušenost a výzva. Nebylo to vůbec lehké. Dvakrát mi do cesty vstoupila velká překážka a já ji musela překonat. Už tohle byla zkušenost, která mi hodně vzala, a ještě víc dala. Z mistrovství si odnáším plno zkušeností z hřiště. Zápasy se lišily rychlostí, tvrdostí a taktickou přípravou, než na co jsem byla doposud zvyklá. Jednou ze zkušeností byla také pozice, na které jsem celý šampionát odehrála. Hrála jsem totiž na pozici centra, kde se více bránilo. Kdo mě zná, ví, že mým primárním úkolem bylo vždy útočit, presovat a dávat góly. Tady byla má pozice zcela jiná, ale jsem za to ráda, jelikož sama na sobě cítím, že mě to v určitých věcech posunulo.

Pojďme se teď bavit o tvém zranění. Můžeš popsat, co se ti vlastně stalo?

Poprvé v patnácti letech jsem si utrhla přední zkřížený vaz v levém koleni. Po jedenácti měsících, kdy jsem prodělala operaci, rehabilitaci a přípravu, jsem se dostala zpět na hřiště. A pak v osmnácti jsem si urvala přední zkřížený vaz znovu, ale tentokrát v pravém koleni. Rekonvalescence společně s operací trvala asi sedm měsíců, než jsem se opět vrátila.

Jak náročné to bylo po psychické stránce vzhledem k tomu, že jsi se zranila dvakrát po sobě?  Přemýšlela jsi třeba o ukončení kariéry?

Nebudu lhát, náročné to bylo moc. Už jen to, že mě tato zranění vůbec potkala. Můj táta si tímto prošel také, a to dokonce třikrát. Byl profesionální sportovec a jen kvůli tomu musel ukončit svou kariéru. Táta byl už od malička mým vzorem a poté, co jsem sama viděla a vnímala, co všechno léčba zpřetrhaných vazů obnáší, jsem hrozně doufala, že se mi nic podobného nikdy nestane. Ale přece jen mě to dohnalo taky. Můžeme i říct, že v tom hraje roli nějakým způsobem genetika. Musela jsem to přijmout a bojovat. Když se mi to stalo podruhé, bylo to už horší. Člověk se vyhrabe na vrchol a pak z něj znovu spadne dolů. Dělala jsem tedy, co jsem mohla. Od extra individuálních tréninků až po různé preventivní cvičení a rehabilitaci. Nestačilo to, stalo se mi to znovu a já to nemohla nijak ovlivnit.  O tom, jestli to má cenu, jestli to vůbec půjde a jestli jsem schopna znovu bojovat jsem hodně přemýšlela, ale nakonec vyhrálo moje odhodlání a láska k florbalu. Věděla jsem, že to bude těžké a bolestivé, ale měla jsem kolem sebe správné lidi, milující rodinu a dobře nastavenou hlavu.

Chtěla bych i tímto znovu poděkovat všem doktorům, fyzioterapeutům, trenérům, mým blízkým, rodině a hlavně tátovi. Byli jste tu pro mě, když jsem to nejvíc potřebovala a pomohli mi si nejen splnit sen, ale i dělat to, co nejvíce miluji.

Jak se ti hraje za olomoucký tým? Jak vycházíš se spoluhráčkami?

V Olomouci působím už od malička. Hrála jsem tady jak za kluky, tak za holky. Prošla jsem si všemi věkovými kategoriemi. Je to už čtrnáct let a musím říct, že olomoucký florbal se obrovsky zvedá. Práce vedení, trenérů a lidí okolo se odráží na výsledcích všech týmů.

V ženách máme mladý šikovný tým. Letos nám přišly posily, takže i plno zkušeností, ze kterých můžeme čerpat. Se všemi vycházím dobře, troufnu si říct, že letos máme tým, který společně funguje jak na hřišti, tak mimo. Cítím se tu dobře a doufám, že nám naše dobré vztahy pomůžou i při hře.

Myslíš, že byste letos mohly útočit na páté místo?

Letos máme hodně kvalitní tým. Přišly posily ze zahraničí, dokonce se nám i jedna posila vrátila a máme šikovné juniorky. Bude jen na nás, za čím si půjdeme a jaké výkony budeme předvádět. Věřím, že když to bude fungovat, tak páté místo obsadíme.

Plánuješ vyrazit i do zahraničí? Případně kam?

Už od mých šesti let je mým snem si zahrát v zahraničí. Má práce a motivace k tomu určitě směřuje. Momentálně toto ale neřeším. Až na to budu připravena a můj čas přijde, určitě se nebudu bránit.

A kdybych měla v budoucnu na výběr, určitě bych směřovala do týmů ze švédské ligy.

Jaké máš cíle do sezony 2022/2023?

Týmovým cílem v sezóně je play-off. K tomu patří potvrzení kvality našeho týmu a dobré výsledky proti týmům z top čtyřky.

A mé osobní cíle? Po dlouhé době mě teď čeká sezóna, na kterou jsem se připravovala a nenastoupím do ní po zranění. Po přípravě se cítím fyzicky moc dobře, chci se ukázat, patřit k leaderům týmu a pomoci k úspěchu.