Jak se rodil váš přestup do Olomouce? Proč jste vyměnil Letku, respektive Mohelnici právě za FBS?

Poté co jsem dokončil vysokou školu v Ostravě jsem tak nějak cítil, že se chci vrátit domů, do regionu odkud pocházím. Loni jsem ještě zvládal půl sezony kloubit dojíždění do Ostravy s ostatními povinnostmi, které jsem tady měl, nicméně sezonu jsem už dohrál v Mohelnici.

Právě ta mě pro florbal vychovala, sám tam již čtvrtou sezonu zastávám pozici trenéra, a bylo pro mě loni krásné si po těch letech s kluky a před domácími fanoušky zahrát. Byl jsem v podstatě hrající trenér. Po posledním zápase jsem si sedl a přemýšlel, co dál. Věděl jsem, že trénovat a hrát za stejný tým, dokud jsem ještě v produktivním věku, nechci. V té době mě kontaktovali kluci z FBS, a nakonec jsme se dohodli.

Do kádru jste zapadl a v Olomouci si už očividně zvykl. Jak vás tehdy přijala kabina?

V prvním měsíci jsme si na sebe z mého pohledu trochu zvykali. Nicméně já jsem poměrně extrovertní člověk, a tak s postupem času s tímto žádný problém nebyl. S kluky jsem se, myslím, nakonec sžili rychleji, než jsme možná očekávali. A teď mi ani nepřipadá, že jsem do týmu přišel teprve před nedávnem.

Neměl jste před sezonou trochu obavy o konkurence schopnost Olomouce v Národní lize? Přece jen postoupila z Divize po dlouholetém snažení…

O to jsem strach neměl. Věděl jsem, jaký kádr Olomouc má. A ve spojení s námi, co jsme teď přišli, jsem věřil, že nebudeme hrát žádné druhé housle.

Možné obavy o konkurenceschopnost týmu se rychle rozplynuly a stal se přesný opak. FBS Národní ligu absolutně válcuje. Takovou dominanci jste si před sezónou nepředstavovali, že?

Před sezonou jsem si říkal, že třetí místo po základní části je v našich silách. A že pokud vše půjde tak, jak má, tak bychom to mohli udělat. Byly to však spíše víc optimistické představy. To, že v polovině soutěže budeme stále neporaženi, nečekal asi nikdo z nás. Netroufnu si říct, že každého soupeře válcujeme, to vůbec ne. Avšak tím, že se povětšinou držíme nastavených pokynů a plníme si to, co máme, tak jsme zatím úspěšní. Zápas s Letkou z toho ale trochu vybočil, byl to pro nás první zdvižený prst. Z toho duelu se musíme poučit a do příště být zase o něco lepší.

Kam až to tedy může FBS letos dotáhnout?

Podle mě by bylo alibistické nemít po dosavadním průběhu sezony ty nejvyšší cíle…

Z vašeho "CV" je vidět, že jste extrémně bodový hráč, což dokazují i některé sezony, kde jste zaznamenal až 150 bodů. Je to ten důvod, proč vás FBS chtělo? Mít ve vás tu bodovou oporu, na kterou se může tým vždy spolehnout?

To je spíše otázka na trenéry. Osobně jsem však určitě přicházel s tím, že chci být jedním z lídrů týmu a dobrou posilou pro FBS, která pokud možno co nejvíce pomůže s nějakým dalším případným úspěchem.

Co tedy zatím říkáte na svou osobní fazonu? 25 bodů v Národní lize za 12 zápasů, dalších 22 bodů za 7 zápasů v poháru…

Začátek sezony mě zastihl, troufám si tvrdit, v dobré formě. Poslední zápasy však cítím, že bych mohl být o něco lepší, a tak věřím, že další utkání už budou zase vyvedenější i z mého osobního hlediska. Dokud se ale vyhrává, tak je osobní forma každého z nás až na druhém místě.

Jak vám vyhovuje spolupráce s ambiciózními trenéry Lukášem Kočiříkem a Danem Tichým?

Nejen s kluky, ale i s trenéry jsme si na sebe museli přirozeně zvyknout a poznat se. Jsem rád, že trenéři tým směřují jasnou cestou, a že to, co děláme, dává smysl. Věřím, že se nám práce, kterou společně absolvujeme zúročí, a že v play-off budeme po posledním, věřím že vítězném utkání, moci sezonu hodnotit jako pozitivní.

Kam v budoucnosti povedou vaše kroky? Přece jen jste aktuálně nejstarší hráč soupisky A-týmu a v FBS v tomto i nižším věku v posledních ročnících hodně hráčů končilo…

Jo, v kabině to poslouchám pořád, že jsem dědek (směje se). Já se ale zatím staře určitě necítím, a dokud bude držet zdraví, tak s florbalem rozhodně končit nehodlám. Ale zase jsem typ člověka, co neplánuje nějak dlouhodobě dopředu, takže co bude za rok nebo dva teď nejsem schopný říct.