Musíš mi popsat okolnosti tvého přestupu. Živíš se jako realitní poradce a působení máš v okolí Zlína. Proč tedy Olomouc?

Ve Valašských Kloboukách, odkud pocházím, není práce v realitách úplně ideální. Je to malé město, kde není taková kupní síla, tak jsem chtěl jít za většími výzvami. Dokonce i Zlín, když to hodně přeženu, je jedna obydlená ulice z obou stran (smích). Potřeboval jsem životní změnu, takže jsem vyrazil do Olomouce. Navíc mám v Olomouci nejlepšího kamaráda i kamarádku a taky jsem se kvůli florbalu už najezdil hodně, takže to byl logický krok.

A pak ses FBS ozval sám?

Znám Bohdana Kopelce, se kterým jsem byl třeba ve Švédsku na florbale, taky znám Igiho Macháčka nebo Adama Pavláta. Tak jsem se domluvil s Adamem a Bohdanem, ať mi předají číslo na Karla Stehlíka, já jsem se mu ozval, a pak už mě kontaktoval Tomáš Hruška.

Otrokovice, Ostrava, Brno, Trenčín. Obecně už jsi na svůj věk vystřídal dost týmů…

Postup byl logický. Nejdřív jsem si chtěl zahrát výš, tak mě rodiče začali vozit do Otrokovic. Pak jsem šel na výšku do Ostravy, kde jsem hrál za FBC, ale tam se mi moc nelíbilo a ani se mi tam nedařilo, tak jsem šel zpět do Otrokovic. Potom už jsem se na extraligu víceméně vykašlal, šel jsem do Zlína, kde si mě vytáhli do Hattricku (Brno), tam jsem hrál půl sezóny. Následně jsem ještě chtěl hrát florbal, kde se bude stabilně trénovat, a to v mém okolí bylo nejblíž právě v Trenčíně. No a do Olomouce jdu na základě životních změn, o kterých jsem už mluvil.

Jaký byl problém v Ostravě?

Tenkrát jsem si nesedl s trenérem, o kterém si myslím, že svou funkci vyloženě nezvládal. Potom jsem se zranil a už jsem nedostával ani tolik příležitostí, tak jsem se vrátil do Otrokovic, kde jsme sice hráli play down, ale podařilo se všechno zachránit, takže šlo vlastně o podařenou sezonu.

V roce 2019 jste s Hattrickem vyhráli baráž nad druhým brněnským týmem a postoupili do superligy. Jaké to bylo?

Byla tam velká rivalita hlavně mezi kluky, co hráli za Buldoky. Na hřišti to bylo cítit, i když ten tým byl hodně obměněný mladými hráči. Kluci se na to těšili, touha postoupit poprvé do nejvyšší soutěže byla velká.

Pak jsi ale odešel do FK AS Trenčín. Proč?

V Brně jsme se nedomluvili na dalším pokračování. Já jsem dojížděl a oni chtěli tým složit z místních kluků, aby optimalizovali náklady a nemuseli tolik utrácet za cesťáky. Takhle mi to teda bylo podané. Já jsem nechtěl tehdy přejít do Brna, chtěl jsem být na Valašsku. Navíc trenér požadoval, abych byl od letní přípravy na každém tréninku, což by byla sebevražda dojíždět takovou dálku. Hlavně si florbalem nevydělám, takže důležité bylo především zaměstnání.

Lze srovnat český a slovenský florbal?

Kdybych to měl srovnat, tak úroveň vedoucích týmů nejvyšší slovenské ligy se rovná spíše nižšímu středu tabulky naší první ligy. Nehledí se moc na taktickou připravenost a dovednosti s tím spojené. Florbal na Slovensku se hraje spíše amatérským způsobem.   

Takže není nic, co bychom se mohli třeba od Slováků přiučit?

Hrají o dost nižší úroveň. Nenapadá mě nic, co bychom se mohli přiučit od slovenských spoluhráčů, jestliže nebereme v potaz individuální techniku některých hráčů. Slovenská florbalová extraliga je o deset let pozadu oproti české. Jsou v deficitu, co se týká taktické připravenosti a především rychlosti. Pořád se bere jako totální hobby sport. Ještě víc než u nás, kde se teď v průzkumu sledovanosti neumístil florbal do 15. místa. Veřejností je florbal pořád posuzovaný jako ne moc atraktivní sport a zcela amatérský sport.

Čím myslíš, že to je?

To netuším. My to bereme trochu jinak, protože se ve florbalovém světě pohybujeme, ale co se má měnit je velká otázka. Oproti ostatním sportům je tady florbal velmi krátce. Udělal sice velký progres, ale pořád není veřejností vnímaný jako sport, který by si šli zahrát, nebo který by mohli sledovat. Moje mamka chodila jako lajk na moje zápasy, když jsem hrál v extralize a chodila i na divizi, která jí paradoxně bavila víc, protože je to florbal nahoru-dolů. V medializované extralize se více dbá na taktiku, a tak není hra pro diváka, který florbalu nerozumí, tak poutavá. To může být taky důvod.  

Jsi zprostředkovatel prodeje realit. Tak si představ, že florbal je dům, který chceš prodat. Jak bys to udělal?

(smích) To je fakt těžko říct z obchodního hlediska. Možná bych si nechal udělat psychologický průzkum. Možná víc florbalu do škol… Spíš jde ale o problém ve výchově dětí, který se týká i jiných sportů. My jsme jako děti měli na vesnici fotbalové áčko i béčko. Dnes se musí spojit dvě vesnice, aby udělaly jeden tým. A to má jedna pět a druhá osm tisíc obyvatel. Nebo se podívej na nedávné mistrovství světa v hokeji dvacítek. Vyhořeli jsme a všude čteš, jak není na čem stavět. Pak je tady Finsko a Švédsko, kteří se v pohodě vyrovnají Americe a Kanadě. Samotného by mě to zajímalo, čím to je.

Máš s tím nějakou osobní zkušenosti?

Já jsem asi před osmi lety tady v Kloboukách trénoval malé kluky. Bylo jich patnáct, měli domácí turnaj a přišli se na ně podívat tři rodiče, což mi přijde hodně smutné. Rodiče ani nezajímá co dětem sponzorují a jak se jim v tom daří.  

Vraťme se k tobě. Myslíš, že máš nějakou výhodu díky tomu, že jsi hrál v extralize?

Podle mě, mám dobrý přehled. V tom je asi má největší výhoda. Jak si párkrát zkusíš extraligové tempo, tak máš v nižších ligách daleko víc času rozhodnout se, jestli máš vystřelit nebo volit nahrávku. Víš, kde se máš postavit, kde si naběhnout. Nemyslím si třeba, že bych měl šikovnější ruce než kluci, co tam hrají. Oni trénují třeba od šesti, sedmi let a dorůstají mě. Já hraju až od čtrnácti a hodně jsem si odedřel, trénoval jsem často, ale výhodu v rukou nebudu mít. Spíš budu prospěšný tím, co mám v hlavě. (smích)

Takže tohle bude ta tvá kvalita, kterou přineseš do Olomouce?

Chtěl bych tvořit hru, samozřejmě asistovat a střílet branky. Myslím, že góly dávat umím, i když jsem jich v extralize moc nedal. Ale nižší ligy jsou o něco pomalejší, takže budu mít víc prostoru. Když jsem tuto ligu hrál ve Zlíně, tak mi vycházely většinou dva až tři body na zápas, takže si myslím, že mám co nabídnout.

Tomáš Hruška se o tobě vyjádřil, že jsi univerzál, který může hrát na každém postu. Kde se cítíš nejlíp?

Ve vypjatých chvílích určitě do beka, ale na začátek zápasu klidně i útok nebo centr. Ale největší přehled mám určitě v obraně.

Využil jsi teď koronapauzu k přípravě? Na Facebooku sdílíš videa, jak pilně trénuješ, děláš si často takové malé tréninky?

Chodím každý den cvičit abych se udržel ve formě, a zároveň tím relaxuji, protože zbytek dne sedím na zadku u práce a učení. S hokejkou to ale moc nejde. V první vlně jsem chodil do tělocvičny. Jednou šel někdo okolo a viděl mě, jak tam sám střílím a naprášil mě. Tak mě přišli vyhodit a od té doby jsem tam vlastně nebyl. Nechápu to. Normální člověk jde okolo a řekne si, že je mu to jedno. Někdo jiný si ale řekne, že já se nesmím bavit, protože on se taky nemůže bavit a zavolá někoho, ať to zatrhne. Mají z toho svým způsobem radost. Mám kamaráda u policie, který mi říká, že lidi na sebe v dnešní době hrozně moc donáší.  Je to smutné.

Neláká tě tedy i kariéra trenéra? Už jsi trénoval, baví tě vymýšlet si vlastní tréninky…

Zatím ne, protože to bere moc energie a času. Pracuji a do toho dálkově studuju. Neumím si představit, že bych všechno skloubil, abych měl i normální život.

Je tam to slovíčko zatím…

Mě práce s dětmi baví, ve Zlíně jsem trénoval U13, kde se sešla super parta kluků, kteří chtěli trénovat. To tě i celkem naplňuje. Po skončení kariéry vlastně proč ne, ale záleží, jaká bude situace. Ale jedna z alternativ to je.

Jak se těšíš na zápasy?

Těším se hodně. Skoro rok jsem nehrál, takovou pauzu v zápasovém vytížení jsem ještě nikdy neměl, což rozhodně není dobré, a florbal mi začíná opravdu chybět. Těším se, až zase vyběhnu na palubovku. Hodně se těším na tréninky i zápasy, až zas budu moct dávat góly, rozdávat nahrávky, sbírat body a bavit svými kousky diváky v Olomouci.  (fv)

Zdroj fotografie: Facebook FBŠ Hattrick Brno