Terko, jak dopadla sezóna, jak ji hodnotíš?

Uplynulou sezónu budu hodnotit určitě kladně. Jedním slovem bych ji charakterizovala jako EXTRÉM.

V základní části jsme zvládly všechny zápasy (kromě zápasu s Židenicemi – prohra 4:5) co jsme si říkaly, že bychom měly vyhrát. Jeden z dlouhodobějších cílů bylo vyhrát zápas proti týmům z TOP 4, což se nám povedlo na domácí půdě proti Tatranu a ve výjezdním utkání proti Chodovu. Už tyto vítězství byly pro nás velkým úspěchem a čtvrté místo v tabulce po základní části nám zajistilo, že jsme měly možnost hrát v play-off proti týmu, který není z Ostravy.

Věděly jsme, že Tatran bude velice těžký soupeř a to se potvrdilo hned v prvním domácím zápase, kdy jsme po dvou třetinách prohrávaly 3:0. Potom se stalo něco neuvěřitelného a my tento zápas dokázaly otočit, a vyhrát tak první čtvrtfinálové utkání v historii klubu. Nejvíce budu vzpomínat na pátý domácí zápas play-off, kdy jsme vstupovaly do zápasu s tím, že když prohrajeme, tak je konec. Atmosféra byla neuvěřitelná a dokázaly jsme zvítězit a sérii prodloužit. Celkový výsledek 2:4 v sérii určitě bereme jako úspěch a posunutí olomouckého florbalu zase někam dál.

V sezoně se ti povedlo nasbírat 20 bodů, jak jsi se svými výkony zpětně spokojená?

Dvacet bodů na útočníka moc není, ale já nikdy nebyla hráčka s mnoha kanadskými body. Podle mě není důležité kolik má kdo bodů, ale jak zápas nakonec dopadne.

V olomouckém dresu jsi dosáhla úctyhodných 200 utkání, jak bys svoji pouť florbalem popsala?

Moje pouť začala v roce 2009, kdy jsem začala hrát florbal tady v Olomouci. V sezóně 2013/2014 jsem, spolu se soutěží juniorek, začala hrát i extraligu žen. Na tuto sezónu ráda vzpomínám, protože jsme se s juniorkami dostaly na MČR a hrály jsme vyrovnanou sérii s Herbadentem, kterému jsme podlehly až na nájezdy. V tehdejší době to pro nás byl velký úspěch.

V mých prvních extraligových sezónách byl náš cíl play-off, což nám, třeba jen o kousek, unikalo a hrávaly jsme pravidelně play-down. Je to úplně jiný pocit hrát play-off než o záchranu, to prostě musíte vyhrát. Když se řekne play-down, tak se mi vybaví série s Královskými Vinohrady, kdy jsme odehrály vždy vyrovnaná utkání. Myslím, že mě zápasy play-down posouvaly jak florbalově, tak i mentálně.

Poslední čtyři roky jsme hrály vytoužené play-off, ve kterém jsme dvakrát prohrály sérii proti Vítkovicím. Loni jsme si přály, aby na nás vyšel Tatran, což se nestalo, a ve čtvrtfinále jsme vypadly s Ostravou. Jsem moc ráda, že napočtvrté nám to konečně vyšlo a my tak mohly potrápit v sérii Tatran.

Jak se florbal v Olomouci za mnoho let, co v klubu působíš, vyvinul?

Za ty roky, co v Olomouci působím, se posunul nejen florbal, ale celý klub. Určitě se rozšířila členská základna a florbal se náročností začíná pomalu vyrovnávat profesionálním sportům. Holky, co florbal hrají již od sedmi, osmi let, jsou technicky úplně někde jinde než moje generace, která začínala hrát o něco později.

Letos to byla tvá poslední sezóna, co stálo za rozhodnutím ukončit hráčskou kariéru?

Tuto myšlenku jsem měla již na začátku sezóny. Rozhodla jsem ukončit extraligovou kariéru, protože mám ráda mnoho sportů a různých sportovních aktivit a to s florbalem, který je 4x týdně plus zápasy, skloubit moc nejde. Dále bych chtěla věnovat více času rodině a osobnímu životu.

Máš v plánu se v klubu nadále angažovat, například jako trenérka?

V klubu jsem již trénovala elévky, ale momentálně si chci od pocitu, že někam musím, spíše odpočinout.

Cítíš, že jsi herně naplnila své cíle, nebo je něco, čeho jsi chtěla dosáhnout, ale nepovedlo se?

Hrály jsme v televizi, v Olomouci byl speciální povrch, 4. místo po základní části, dvě výhry ve čtvrtfinále play-off, výhra nad Zugem. Tohle vše se odehrálo v letošní sezóně a já si říkám, co víc si přát.

Můj osobní cíl byl stát se kapitánkou extraligové Olomouce a pomoci týmu svými výkony to tady dotáhnout co nejdál. Po této sezóně si mohu říct, že pro mě je tento cíl splněn. Dále jsem si přála, aby holky, které jsou výkonnostně šikovné, v Olomouci zůstávaly, ne-li přicházely odjinud, což se také v posledních letech daří.

Je šance, že uvidíme tvůj comeback, nebo konec je neměnný a trvalý?

Aktuálně jsem rozhodnutá svoji extraligovou kariéru ukončit.

Něco co bys ráda sdělila fanouškům, kteří vás v letošní sezóně hojně chodili podporovat?

Určitě bych jim chtěla poděkovat za podporu, nejen v této sezóně, protože tady v Olomouci chodí hojný počet fanoušků na zápasy pravidelně. Je to úplně jiný pocit hrát před zaplněnými tribunami.

Na závěr chci poděkovat olomouckému klubu, všem trenérům, které jsem zažila, spoluhráčkám a lidem, které jsem díky florbalu mohla poznat a přeji všem hodně úspěchů v dalších sezónách.

Nejvíce bych chtěla poděkovat své rodině, která mě vždy podporovala a fandila mi.