Čtenáře bude zajímat, jak ses vůbec dostal k florbalu.

Na základní škole to u mě bylo se sporty složité, jelikož mě bavilo všechno, ale ve finále skoro nic. První okamžik, kdy jsem se dostal k florbalové holi, byl u nás v obci, kde jsem chodil do kroužku sokolů, v němž jsme hráli florbal jen pár minut.  Vše pak začalo, když se mí rodiče dozvěděli o náboru do Vítkovic. Od prvního tréninku jsem si tento sport zamiloval a sám jsem dva kamarády k florbalu přivedl.

A proč teď hraješ v Olomouci? Souvisí to s tím, že tady studuješ?

Když jsem přišel studovat do Olomouce, myslel jsem si, že skloubit florbal se studiem vysoké školy bude nemožné. Když jsem ale na kolejích viděl mého současného spoluhráče Igora Macháčka, jak chodí po večerech na tréninky, tak netrvalo dlouho a k hokejce jsem si cestu opět našel. Nejdřív jsem si šel, jak se říká, jen tak „zapinkat“ do Akademiku, což je studentský spolek, který zprostředkovává snad všechny možné sporty pro studenty univerzity Palackého. Pro připomenutí a vyblbnutí to ze začátku stačilo, ale měl jsem chuť zase porovnávat síly s hráči, co se tomu věnují na profesionální úrovni, a tak jsem se vydal se svým spolubydlícím Igorem na první trénink v FBS.

Pak tě ale zbrzdilo zranění kotníku…

Z jednoho zápasu s kamarády jsem si odnesl zpočátku ošklivě vypadající výron, ale naštěstí se jednalo o zranění jen na měsíc nebo dva, i tak ale byla pomyslná forma velice vzdálená. Po uzdravení jsem naskočil na pár zápasů za Ostravu a od nové sezóny jsem zvolil dres Olomouce, jelikož mi to usnadnilo řešení tréninku a studia zároveň.

Je náročné skloubit studium právničiny s florbalem?

Od září minulého roku bylo pro mě všechno nové. Skloubit florbal se školou pro mě byla jen další z výzev, které jsem se ze začátku až moc bál, ale myslím si, že se mi to zatím daří. Vzájemně se podporujeme s mým současným spolužákem a spoluhráčem v jedná osobě Vojtou Krhovjákem. Nejtěžší fáze na obou polích však ještě přijde, a to zkouškové období a snad docílené playoff.

Dokážeš srovnat všechna svá předchozí působení s Olomoucí?

Je pro mě těžké dnes soudit, jaké to je pro hráče Vítkovic, jelikož už tam dlouhou dobu nepůsobím, ale jsem rád, že vidím kluky, se kterými jsem se kdysi na hřišti setkával, jak dneska dobývají prvenství v extraligové tabulce s kanadskými body. V Ostravě se mi hrálo velmi dobře a jako tým jsme se uměli bavit jak florbalem, tak i mimo něj. V Olomouci jsem se nejdřív bál, že nebude jednoduché zapadnout do kolektivu, ale tým je plný super kluků. V FBS se mi hraje skvěle, a to možná proto, že jsme začali s herním stylem, na který jsem byl zvyklý.

Kde vidíš ten největší rozdíl?

Asi na střídačce. Byl jsem zvyklý hecovat se při každém střídání a radovat se s kluky z každé střely nebo bloku. V Olomouci mi tohle někdy chybí a myslím si, že by nás to mohlo posunout ještě o krok dál.

Posunout kam? Co od působení v Olomouci očekáváš?

Postup! Myslím si, že máme dost kvalitní tým, a tak velký klub by si ho dle mého názoru zasloužil.

A jak to vidíš po prvních třech zápasech?

Po prvních dvou jsem byl velmi spokojen s týmovým výkonem, ale z mé strany mohl být vstup do sezóny o něco lepší. Třetí zápas se nám moc nepovedl, ale nezbývá nic jiného než makat, dát hlavy vzhůru a urvat prvenství.

S Ostravou ses podíval i do Švédska. Jaké to bylo?

Na konci mých juniorských let se nám naskytla skvělá příležitost zúčastnit turnaje Gothia Innebandy Cup. Všichni jsme to vzali jako skvělou příležitost rozlučky s mládežnickým florbalem. Našim cílem bylo zahrát si co nejvíce zápasů a odnést si nějaké nové zkušenosti. Celkově turnaj hodnotím jako skvělou zkušenost, a to nejen ze sportovního hlediska. Navíc se nám podařilo dovršit našeho pomyslného cíle a dostali jsme se až do posledního hracího dne, kde nám fandili i naši řidiči autobusu (smích).

Momentálně se florbal nehraje. Udržuješ se nějak ve formě?

Nikdo z nás neví, co bude a do sezóny můžeme naskočit v podstatě ze dne na den, tak se připravuju aspoň individuálně po fyzické stránce. Snažím se teď chodit párkrát do týdne běhat a taktéž se doma snažím aspoň trošku posilovat. Někdy po večerech si jen tak dribluju s balónkem po pokoji, ale to bych za udržování ve formě nepovažoval (smích).

To by ses mohl i víc věnovat divadlu…

Co se člověk dneska ze sociálních sítí nedozví (smích). Tento rok jsem měl pouze alternovat za kolegu, který odletěl na nějakou dobu do zahraničí, ale všechny představení jsme museli bohužel zrušit kvůli aktuální situaci.

Moc florbalistů s takovou zálibou neznám.

K herectví má celá má rodina velmi blízko. S touto tradicí začala moje babička. Na přelomu let 2017 a 2018 nastala chvíle, kdy se prken, co znamenají svět, ujala mladá generace. Tak jsem vystřídal babičku a nastala chvíle mého malého angažmá v ochotnickém divadle 1. Jarkovská Divadelní Společnost. Jedná se o malé divadlo v mé obci, které však každoročně sklízí úspěchy. Aby nebyla tradice pohřbena, hraje dnes v souboru i moje mamka. (fv)