Co scházelo k postupu do třetího finále v řadě?

Jeden gól. Nebo taky sedm a půl minuty v prvním zápase. Družstvo, které chce hrát finále, musí dokázat pár minut do konce udržet výsledek 2:1 a nesmí řetězit tolik chyb po sobě. První zápas rozhodl o tom, kdo bude hrát finále, třetí zápas v Praze byl jen o tom, zda a jak dlouho dokážeme odolávat elitní lajně Tatranu, ale hlavně Lucka Vernerová a Bára Lovíšková byly nad naše síly, svojí rychlostí pohybu a reakcí na míček nás jednoznačně přehrávaly. Opět se potvrdilo, že dokážeme hrát s každým, pokud jsme kompletní, ale v obou zápasech v Praze nám chyběla některá z klíčových hráček, které dokáží tvořit hru, podržet v kritických chvílích a vymyslet něco, s čím soupeř nepočítá. Jsem přesvědčený o tom, že kdyby v prvním zápase hrála Verča Mrázková, byla série rozhodnutá po druhé třetině tohoto zápasu. V posledním zápase chyběla Katka Čočková a pro naší hru to bylo fatální, jednak v defenzivě, ale hlavně v konstruktivním a kreativním založení útoku. Ale play-off je pokračováním základní části, my měli porazit Tatran na podzim doma, neprohrát na Bohemce a zejména ve Vítkovicích, tam vidím hlavní příčinu, kdybychom skončili na druhém místě, začínali bychom SF doma, jenže na kdyby se nehraje…

V týmu se sešlo několik reprezentantek, jak velkou sílu měl podle tebe tým?

Síla týmu se přece neodvíjí od počtu reprezentantek! Jsou družstva, která mají v juniorské repre stejné, nebo vyšší zastoupení a my je už několik let pravidelně porážíme. Každý trenér má jinou koncepci a z toho plynoucí právo postavit tým podle svých představ, podle mě a podle výsledků juniorské a dorostenecké soutěže v posledních třech letech by v juniorské repre mělo být min. 6 našich holek, ale reprezentačním trenérům se hodí jiné typy hráček. Proto říkám, že počet reprezentantek nehraje žádnou roli, jde o to seskládat družstvo tak, aby ladilo. Naše síla je v invenci jednotlivých hráček, v perfektním čtení hry zejména našich obránců, kteří dokáží založit akci tak, že přemýšlí tři – čtyři tahy dopředu a pak samozřejmě ve výkonech několika výrazných individualit, bez jakých se žádný tým neobejde. Náš systém je postavený na samostatném myšlení hráček, nedrilujeme akce a signály, preferujeme kreativitu – kouknu, vidím, přemýšlím, vymyslím… Neměl bych zapomenout ani na sílu, která nás sune dopředu celé ty roky a to je neskutečná podpora vedení klubu, sponzorů a rodičů, čímž jim tímto posílám velký dík.

Jak se do týmu začlenily dorostenky a nové letní akvizice?

Juniorská liga je o dorostenkách. Žádný tým, ani Chodov, nemá tolik hráček, aby mohl postavit samostatné juniorky bez mladších hráček. Nám téměř chybí ročník 2007, o to víc máme šikovných 2008. Jedinečný talent Lucka Zaoralová, která patří k obrovským nadějím českého florbalu, Táňa Stýblová pomalu dozrává v elitního obránce, Sophie Pallová a Sofča Zaoralová v letošním playoff nedostávaly tolik prostoru, ale vkládáme do nich velké naděje a už v příštím roce by měly plnit roli klíčových koncových hráček. A pak je tu letní posila Nela Juráňová, která až překoná zdravotní problémy, musí mít ambice uchytit se v některé z prestižních zahraničních lig, viděl bych to na Švédsko a moc bych jí to přál, ale nejdřív musí potvrdit svůj talent v juniorské lize a následně extralize! Ale jak zmíněné hráčky, tak obě Adély 07 a další holky budou muset tvrdě makat, abychom i příští sezony mohli označit za úspěšné! Právě na poctivé práci na tréninku i mimo něj to celé stojí a děvčata mladších ročníků si musí uvědomit, že bez dřiny to opravdu nepůjde. Tady nemůžu nezmínit Kláru Souralovou, která k nám hostuje z Brna a svým přístupem k tréninku je naprosto neskutečná, což je vidět i na její hře, která se za rok posunula obrovsky nahoru. 4x týdně trénuje u nás a k tomu má ranní tréninky na 6h ráno v Brně.

Splnily se tvé cíle?

Liga juniorek se poměrně hodně vyrovnala, odskočený je Chodov, který nemá konkurenci, pak dejme tomu širší špička Tatran, my, Bohemka, Vítky, Ostrava, která ale splývá se silným středem, kde je kdokoliv schopný porazit kohokoliv. My skončili třetí po základní části, což je super umístění, ale ke druhému místu chybělo málo, to mě trochu mrzí. Odehráli jsme hodně těžkých zápasů, které nám daly strašně moc nových zkušeností a s tímto jsem absolutně spokojený. Našim cílem bylo navázat na předešlé sezony a dojít do semifinále. To se nám bezezbytku splnilo, bronzové medaile jsou něčím navíc. Takže v tomto směru naprostá spokojenost. Mým osobním cílem ale bylo začlenit mladé hráčky do družstva a zároveň posunout 2006 blíž k extralize. První cíl, nebo spíš přání se mi splnilo nad očekávání, druhý se podařil alespoň částečně. Do extraligy nakoukly na pár zápasů Nikča Krupičková s Verčou Mrázkovou, za Áčko si zahrály i Katka Čočková s Ladou Logrovou, nebylo to úplně vytížení podle mých očekávání, ale dostat se do nabitého kádru našeho Áčka je poměrně těžké a holky mají kariéry teprve na začátku.

Věkem vypadne na příští rok pár opor, například Gabriela Vaculová, nebo Klára Horčičková, jak se vám podaří zalepit po nich díru?

S tím se musí počítat, juniorské kategorie každý rok některé hráčky opustí a některé nové naopak dorostou. Gabča, Klára, ale i Hlíza s námi už v letošní sezoně neodehrály všechny zápasy, nastupovaly pravidelně za Áčko v extralize a nám se i v zápasech bez nich dařilo vyhrávat. Jejich zkušenosti samozřejmě budou chybět, ale věřím, že holky ročníku 2006 je dokážou nahradit, koneckonců se jim to podařilo už loni na MČR dorostenek. S čím se ale budeme muset vypořádat a bude to pro nás nesmírně obtížné je odchod dvou obránkyň Verči Nejedlé, která hlavně v základní části odehrála spoustu výborných zápasů a Nikoly Krupičkové, kterou já osobně považuji za jednu z těch, která by měla být v juniorské repre a kterou prostě nahradit nejde, protože v republice obránce s jejím stylem hry není. Pro nás bude životně důležité udržet pohromadě ročník 2006, vím, že holky jsou teď unavené, mají flb plné zuby, v hlavách se jim honí myšlenky co by všechno mohlo být, kdyby flb nebyl… Ale věřím, že si odpočinou, vyčistí hlavy a společně najdeme způsob, jak partu, se kterou to táhnu takovou dobu, ještě ten jeden rok udržet. Holky „nulašestky“ mají 5 cenných kovů během 3 sezon, to je obrovský počin, který vyrostl na neskutečné dřině a sebeobětování a teď bych je chtěl požádat, aby pomohly mladším spoluhráčkám nejen k další medaili, ale hlavně k tomu, aby našly cestu, jak být úspěšné…

Do nové sezony počítáme se zapojením min 2-3 odchovankyň ročníku 2009, holky letos nastupovaly za dorostenky a tak vím, že dokáží odevzdat velice hodnotné výkony. Na co dost spoléhám, je úspěšně se rozvíjející spolupráce s Hattrickem, kde mám několik vytipovaných hráček nejen pro příští sezonu, ale už do daleké budoucnosti. A pořád pevně věřím, že se nám podaří dohodnout s ostatními kluby v kraji, letos to ještě nevyšlo, což je obrovská škoda, ale talentované hráčky jsou v Šumperku, Uničově, Prostějově… Už několik týdnů s námi trénuje Kája z Mýta, kterou bych rád zapojil do družstva, další posily mám v hledáčku a uvidíme, zda se nám podaří uspět i na poli scoutingu.

Co teď juniorky čeká?

Škola. A odpočinek. Odpočinek a odpočinek. Některé mají před sebou repre povinnosti, ty ostatní si musí vyčistit hlavy a doléčit bolístky. Bez regenerace se nedá dělat vrcholový sport, po náročné sezoně musí tělo i hlava dostat prostor k odpočinku. Mám v hlavě nějaké náměty na společné aktivity, minulý pátek jsme absolvovali ples FBS, tento pátek máme slavnostní ukončení sezony a společnou večeři, chtěl bych holky vytáhnout někam za kulturou a nebo do hor. Ale především se blíží maturity a konec školního roku a tak je potřeba se věnovat učení. S dorostenkami pokračujeme normálně podle tréninkového plánu, tréninky jsou otevřené, zaměřené hodně na skills, když se některé z juniorek zasteskne po pohybu, může bez problémů přijít.

Podle plánu začíná příprava na novou sezonu na konci května a rádi bychom ji zahájili již s novými posilami. V srpnu samozřejmě soustředění a v září začíná kolotoč nové sezony…