České juniorky odehrály na své první velké mezinárodní akci vyrovnaná utkání s rivalkami ze Švédska, Finska a Švýcarska. Přestože vítězně nakonec odešly jen z duelu s Finkami (4:3), všem i sobě dokázaly, že se mohou směle měřit i s těmi nejlepšími florbalistkami světa své kategorie. Český dres oblékly také tři opory FBS Olomouc: Tereza Hlaviznová, Gabriela Vaculová a Valentýna Zerzánová. První jmenovaná si navíc získala důvěru trenérů i spoluhráček a vedla reprezentaci jako kapitánka.

Jak se ti balil kufr na první velkou reprezentační akci a co v něm nesmělo chybět?

Tereza: Jelikož jsme veškeré oblečení dostávaly přímo od Českého florbalu, tak se mi kufr balil velmi snadno. Nesměl chybět válec, jelikož mi hodně pomáhá lépe regenerovat, a taky müsli tyčinky na chuť.

Gábina: Měla jsem dilema, zda si vzít menší nebo větší kufr, ale když jsem shromáždila všechny věci, malý kufr rozhodně nepřipadal v úvahu. Pocit při balení věcí do kufru byl velmi zvláštní, jelikož jsem si poprvé v životě balila většinu věcí, které byly reprezentační. V kufru nesměla chybět dobrá nálada a forma.

Valentýna: Kufr se mi balil dobře, byla jsem moc natěšená, věci jsme dostaly, takže jsem toho moc neměla.

Do Švédska jste letěly společně s ženskou reprezentací. Na hotelu  i v hale jste se potkávaly i s těmi nejlepšími hráčkami ze Švédska, Finska a Švýcarska. A pak přijde to uvědomění, že i vy můžete brzy patřit mezi ně... Je to svazující nebo motivující?

T.: Je to určitě více motivující než svazující. Na jednu stranu se na ně člověk dívá jako na svůj florbalový vzor, a na druhou stranu si říká, že jednou se na nás bude třeba někdo dívat stejně. Je to neskutečný pocit si popovídat s hráčkou, od které jsem ještě nedávno chtěla autogram.

G.: Tato představa je pro mě svazující i motivující zároveň, ale rozhodně více převládá ta motivace na sobě neustále pracovat.

V.: Pro mě je to určitě hrozně motivující, vidět na chodbě nebo na snídani například Elišku Krupnovou ve stejném oblečení a uvědomit si, že se můžu dostat tam, kam ony.

Terko, trenéři tě pro tuto akci zvolili kapitánkou. Přemýšlela jsi, díky kterým svým vlastnostem jsi tuhle roli získala?

T.: Popravdě jsem nad tím nikdy moc nepřemýšlela a jen se snažila plnit to, co by podle mě správný kapitán plnit měl. A to hlavně stmelování a hecování týmu. Možná mě trenéři zvolili díky mé schopnosti si povídat s kýmkoliv a o čemkoliv, což vnímám jako obrovskou výhodu skrz komunikaci nejen o florbale, ale i o jiných věcech souvisejících se sportem.

Gábi, v kuloárech se nese, že v Olomouci roste nová Martina Řepková - a to nejen vzhledově, ale i podobným herním stylem. Je „Řepa“ tvým vzorem nebo si jdeš svou vlastní cestou a podobnost je čistě náhodná?

G.: Netajím se tím, že Martina Řepková je mým vzorem, a to už od té doby, co hrála za Chodov. Většinou jsem sledovala každý její zápas. Líbí se mi na ní její rychlost a dravost, s kterou se snaží dávat góly. Podobnost vizáží je čistě náhodná :D

Vájo, z tvého domovského Vendolí do Uppsaly je docela dlouhá cesta, ty jsi ji ale zvládla vcelku vražedným tempem. Je rychlost tvé druhé já?

V.: Ano, z Vendolí do Uppsaly byla opravdu hodně velká cesta a ještě vetší je přede mnou. Myslím si, že rychlost a celkově vytrvalost je mé druhé já a jsem za to moc ráda.

Říká se, že kdo nezažil zápas se Švédkami, neví, co je florbal. Jak to vidíte vy?

T.: Je to tak. Jejich tempo, souhra a kombinace je něco, co si člověk neumí představit, dokud se s tím sám nesetká. Byl to pro mě nesmírně cenný zápas, při kterém jsem měla možnost se naučit, co si v určitých situacích můžu a nemůžu dovolit, a co bych měla dělat, abych udržela krok i s těmi nejlepšími.

G.: Hrát proti Švédkám je velká florbalová škola a zároveň i čest, že jsem měla tuhle možnost. Obdivuhodná je jejich rychlost, důraznost a kombinační schopnosti.

V.: Zápas se Švédskem byl úplně jiný florbal. Bylo to rychlejší a tvrdší a opravdu jsem si to moc užila. Byla to pro mě opravdu velká zkušenost a jsem za to moc ráda.

Pokud byste mohly přenést tři jakékoliv věci z EFT v Uppsale do Olomouce, jaké by to byly?

T.: Určitě by to bylo zázemí – hala. Je radost hrát na hřišti obklopeném tribunami plnými diváků. A to nemluvím o zbytku celého komplexu, kde se nacházelo dalších pět hřišť.

G.: Skvělá fyzioterapie, neskutečná hala, zázemí a hrací povrch, a samozřejmě Hložovy svačinky. (Hloža = Petr Hložanka, vedoucí týmu reprezentace juniorek)

V.: Hala ve Švédsku je úplně jiný vesmír. Kdybychom měli nějakou takovou halu tady, tak by to bylo super. Bylo o nás hodně dobře postaráno, za to jsem taky byla moc ráda. A jako poslední určitě Hložovy svačinky.

Reprezentovat je čest. Pokud byste ale měly uvést i nějaké jiné důvody, proč usilovat o národní dres, jaké by to byly?

T.: Chtěla bych svým výkonem na nejvyšší úrovni zároveň poděkovat svým trenérům a motivovat všechny mladé florbalisty/tky, že makat se opravdu vyplatí.

V.: Každý by měl usilovat o to být v reprezentaci, je to velká čest nosit repre dres  a stát na státní hymnu. Pro mě je to určitě velká odměna za to všechno, co florbalu dávám.