Tomáši, Olomouci se letos daří. Všechno vypadá dobře, jdete si za vytyčeným cílem, čímž je postup do vyšší soutěže. Jak hodnotíš průběh letošní sezóny?

Letošní sezóna byla zatím klidná, bez větších potíží jsme prošli základní částí až k play-off, kde teprve začíná ta pravá dřina.

Ty sis už připsal 30 zápasů, ve kterých si nastřádal 14 bodů, tedy skoro půl bodu na zápas. Jak hodnotíš tu sezónu z osobního pohledu?

Nikdy jsem nebyl žádný střelec, to snad všichni víme, ale určitě jsem týmu dodal vždy své maximum. Oproti minulému roku, kdy jsem v mužském Áčku začínal, se mi tuhle sezónu určitě dýchá lépe a se svým výkonem jsem tedy spokojen.

Aktuálně hraješ na více frontách, mezi juniory i mezi muži. Jaké je to zvládat obě kategorie? Připravuješ se na ty zápasy nějak jinak, a neomezuje tě to v něčem?

Priorita je Áčko a postup, všichni to ví a je tomu i přizpůsoben můj harmonogram ostatních zápasů. Měl jsem v juniorech hostování v týmu Asper Šumperk, kde jsme sem tam dojížděli v pátek na 1. ligu juniorů společně s Tomášem Jelínkem, a právě tím, že Divize se hraje většinou v neděli, to nebyl žádný problém, jak skrz regeneraci, tak čas. Na každý se zápas se připravuji stejně, i přes rozdílnou kategorii. Mezi juniory a muži je rozdíl velký, ale v Divizi nic závratného.

Zkušenosti s dvěma kategoriemi naráz už ale máš dlouho, loni jsi taky nastupoval za muže i juniory, předtím juniory a dorostence... Je ti ale už 18 let a mezi juniory je to tvůj poslední rok. Nebude ti to přece jen trochu chybět? A jaký bude ten přechod do čistě dospělých kategorií?

Jelikož už nastupuji za naše Áčko druhým rokem, tak přechod pociťuji jen velmi málo. Co se týče mládežnických kategorií, je jasné, že to byla velká část mého života, avšak vše jednou končí, a něco nového zas začíná. V mužích jsou alespoň tvrdší souboje (směje se).

Aktuálně v kádru áčka působí i další věkem mladí florbalisté, jako například Tom Jelínek nebo Patrik Antoniazi. Ze všech stran jdou zprávy, že atmosféra v kabině je skvělá. Je to třeba i tím, že se takhle znáte s hodně hráči „od mala“? Jak si vážíš šancí, které u áčka dostáváš? Přece jen startoval si ve všech zápasech letošní divize...

Určitě, s kluky jsem prakticky vyrostl. S Paťasem se známe nejspíše z výběrů, a s Tomášem už to táhnu od školky, takže opravdu od mala. Samozřejmě dost dělá i samostatná Olomouc a titul studentského města, protože opravdu velká část týmu sem přijela za studiem. Příležitostí a darovaného „ice-timu“ od našeho realizáku jsem si vědom a jsem rád, že jsou se mnou v průběhu sezóny spokojeni.

Po již vyhrané základní části bude následovat play-up. Velký vrchol sezóny a zároveň aspekt, skrze který se opět bude posuzovat celá sezóna jako úspěšná či neúspěšná. Jak se na to těšíš?

Na play-up se těším neskutečně, konečně přichází ta nejdůležitější část sezóny, na kterou se celý rok připravujeme.

Jedno play-up už si zažil. Loni to vše vypadalo dobře. Proti Blansku jste vedli 2:0 na zápasy, stačilo jedno vítězství. A pak se to sesypalo. Nemáš strach, že by tě (a celý tým) mohla tato vzpomínka trochu brzdit?

Strach nemám, z chyb jsme se poučili a jdeme si pro postup. Pro pamětníky možná i lépe, protože to opravdu nechce nikdo zažít znovu. Část kádru se dokonce obměnila, takže do zápasů půjdeme opravdu s čistou hlavou.