Postup do vyšší soutěže, to byl vytoužený cíl celého klubu už několik posledních let. Minulou sezónu se to konečně povedlo, Igor Macháček byl ale v týmu i v předchozích letech, kdy Hanáci skončili těsně pod vrcholem. „Uplynulou sezónu hodnotím pozitivně, jsem za tento úspěch rád, nicméně si myslím, že Národní liga je na Olomouc pořád málo,“ nechal se slyšet Macháček. Proč se tedy rozhodl tým před premiérovou sezónou v Národní lize opustit?

„V poslední době jsem sám na sobě cítil, že potřebuji v životě nějakou změnu. Chci se teď více věnovat cestování a jiným sportům na rekreační úrovni. Skloubit florbal a tady to všechno ještě společně s prací je téměř nemožné. Přece jen už tady v FBS florbalu musíte obětovat hodně svého volného času. Florbal mám rád, ale momentálně mu tolik obětovat nechci,“ odpovídal na otázku proč se rozhodl po úspěchu skončit. Nebyla to žádná blesková myšlenka, na florbalový konec myslel již delší dobu, ale chtěl pomoci týmu. „Nechtěl jsem skončit, dokud se nepostoupilo. Chtěl jsem týmu pomoci hrát vyšší soutěž, tudíž kdyby letos postup nevyšel, tak bych s největší pravděpodobností dále pokračoval,“ vysvětlil.

Vyšší soutěž bylo lákadlo, Igor dlouho přemýšlel, zda to ještě nezkusit, ale nakonec se z výše uvedených důvodů rozhodl takto. „Se všemi týmy, které budou Národní ligu letos hrát, jsem už sám hrál. A to ať už za svého minulého působení, nebo třeba před pár lety v Divizi. Navíc si nemyslím, že skok mezi Divizí a Národní ligou bude tak velký,“ doplnil s poznámkou, že bývalým spoluhráčům bude rozhodně fandit, a na některé zápasy se dorazí podívat.

Zda se Igor ještě někdy k florbalu vrátí, ať už jako hráč, nebo v jiné roli, na to momentálně odpovědět nedokázal. Sdělil také, že si možná zahraje v jiném týmu v některé z nižších soutěží, nebo si dá pauzu úplně. Šanci na případný návrat do dresu FBS v budoucnosti ale úplně nevyloučil. „Pokud budu mít zápal a chuť, a pokud bych byl platným hráčem, tak to možné je,“ nechal dvířka otevřená.

Co se loňské sezony týče, byl Macháček rozhodně jedním z těch největších tahounů. Jak v základní části Divize, tak v play-up překročil průměr dvou bodů na zápas. Nakonec si tak v 30 zápasech připsal celkem 63 bodů za 31 gólů a 32 asistencí. „Troufám si říct, že za celých pět let, co jsem tady v klubu působil, se mi bodově hodně dařilo. Každý v týmu měl nějakou roli a ode mě se očekávalo, že budu góly střílet a chystat je. Hodně tomu napomohlo taky to, že jsem hrál v první lajně, která byla zaměřená hodně na ofenzívu, a taky to, že jsem hrál všechny typy početních výhod (přesilovek),“ shrnul.

S florbalem nezačínal v Olomouci, do ní se přesunul z klubu FBC Ostrava před ročníkem 2019/20. A zanechal v FBS výraznou stopu. Odehrál totiž za Hanáky fantastických 119 utkání s bilancí 295 kanadských bodů za 191 gólů a 104 asistencí. Jeho rekordní sezonou byla hned ta první, když pobral 77 bodů ve 25 utkáních. „Zažil jsem tady krásných pět let, na které budu vzpomínat vždy s úsměvem. Poznal jsem tu spoustu skvělých lidí a plno kamarádů, se kterými jsem v kontaktu dodnes. Pamatuji si na své úplné začátky tady v Olomouci, kdy jsme na zápas sotva složili dvě lajny. Teď už je to úplně něco jiného. Na letní přípravě maká přes 25 hráčů a každý se pere o místo,“ popsal své vzpomínky na pětiletou štaci v FBS. Vše pak uzavřel slovy, že bude nejvíc a nejraději vzpomínat na postup a teambuildingové akce.

Odchod Igora Macháčka ale bohužel není jediným, se kterým se bude muset olomoucké florbalové áčko vypořádat. Rozhodnutí opustit mančaft totiž ohlásil také další důležitý hráč, a ještě nedávný kapitán, Bohdan Kopelec. Co stálo za jeho rozhodnutím?

Bohdan působil v týmu stejně dlouho, jako Igor. Celou dobu měl jeden velký cíl, který hlásal již v předchozích sezónách, tedy postoupit a dostat FBS minimálně do Národní ligy, což se loni konečně povedlo. „V Divizi už minulou sezónu nebyly týmy jako jsou Lions, Asper či Přerov, které nám dělaly v základní části velké problémy. Plynulá sezóna se mi hodnotí velice snadno. Bylo fajn jít s Hornety až do pátého zápasu, trocha nervů pro hráče, trenéry i fanoušky nikdy neuškodí, když z toho pak vzejde dobrý výsledek. Radost již samozřejmě není tak veliká, ale stačí si ji připomenout pár videi či fotkami, a hned jsem tam, kde jsme byli prvního dubna,“ zavzpomínal na uplynulý ročník.

Rozhodnutí bývalého kapitána FBS mělo jiný důvod, než tomu bylo u Macháčka. Bohdan se totiž rozhodl vycestovat daleko, daleko mimo Českou republiku. A to konkrétně do Kanady, navíc na dlouhé časové období. „Rozhodnutí vycestovat a poznat svět se zrodilo v hlavě mé „čaječky“, aka paní bufetové, asi v době, kdy ji bylo 15 let, tedy pět let předtím, než jsme se vůbec poznali. Byla mi oporou skoro celých pět let, když jsem působil FBS, a proto jsem si řekl, že po postupu a nějakých nepřetržitých 17 letech (kromě covidové pauzy), si od florbalu zvládnu dát na rok pauzu,“ vysvětlil toto rozhodnutí. „Dobře, že jsem tak udělal, zjistil jsem totiž, že florbal není vše, a to moře, ba dokonce oceán času, který najednou mám, je k nezaplacení,“ dodal.

Dodal také, že při rozhodování, kam vycestovat se snažili, ať je „vítr zavane co nejdál“, a proto zvažovali destinace jako USA, Austrálie či Nový Zéland, ale nakonec vyhrála Kanada. „Momentálně jsme v Calgary, kde se ohlížíme po práci. Já budu nejspíš viset na laně a spravovat domy a stavby, žena zatím venčí pejsky a směřuje do kavárny či restaurace,“ nastínil své následující plány.

Vše doplnil také tím, že mu florbal nyní opravdu nechybí. „Překvapivě to tak není, chybí mi spíš pohyb a soutěžení. Od toho, co jsem začal učit na střední škole tělocvik, tak jsem si s žáky mohl zahrát cokoliv, nejen florbal, ale i fotbal, basketbal, volejbal a podobně,“ sdělil. Na druhou stranu ale dodal, že emoce a sociální stránka věci dělala z FBS unikátní záležitost, na každý trénink i zápas se těšil a hrozně rád byl součástí olomouckého týmu.

Zdali ho bude mrzet, že si vytouženou Národní ligu nakonec nezahraje, nenašel jasnou odpověď. Na jednu stranu ho mrzí, že si nezahraje proti bývalým klubům (Vikings a ZFK), či rivalům (Lions, Asper, Ossiko, Přerov), na které se těšil. Na druhou stranu ale potvrdil obavy z toho, že se rozhodně budou zvyšovat nároky na hráče, pakliže se bude chtít v Národní lize pokračovat stejným směrem, jako v Divizi, a pokud se Olomouc bude chtít stále posunovat. „Blíží se čas, kdy se budu chtít věnovat hlavně rodině. Takže pokud někdy ochutnám „Národku“, tak si myslím, že maximálně na pár sezón, a pak budu spíše kráčet ve šlépějích spoluhráčů, kteří chtějí florbal hrát pro radost, a ne pro vrcholové výsledky.“

Tím tedy Bohdan nepřímo naznačil, že jeho návrat do FBS po návratu do Česka rozhodně není vyloučen. „Pokud si vyléčím bolavé koleno, tak šance na návrat jisto jistě existuje. Není to samozřejmě jen na mě, ale hlavně na trenérech. Nicméně sportovat budu chtít do doby, kterou mi věk dovolí. A to i kdybych měl hrát jednou za měsíc za veterány,“ řekl Kopelec. K tomu dodal, že je ve hvězdách, kdy se vrátí, ale florbalu se chce po návratu rozhodně znovu věnovat, ať už na úrovni, na které se pohyboval doteď, či v jiné roli. Na závěr ještě dodal, že je nutné zmínit, že to už nikdy nebude jako dřív, jelikož se FBS rozhodl opustit právě i „Igy Machy“, se kterým do Olomouce přišel ve stejnou dobu s cílem posunout olomoucký florbal o level výš.