Jak jsi se dostala k florbalu?

K florbalu mě přivedl můj táta, který ho začal sám hrát, když skončil s hokejem. Tehdy mi bylo 6 let a začala jsem chodit do florbalového kroužku, který táta vedl u nás na vesnici. Moc mě to bavilo, a proto se rodiče snažili najít klub, kde bych trénovala vícekrát týdně, a tak jsem v roce 2015 přišla do FBS Olomouc.

V teprve 15 letech jsi patřila k oporám týmu juniorek, jak sezónu hodnotíš?

Třemi slovy: „neskutečná bronzová jízda“. Chtěla bych říct, že si opravdu vážím toho, že jsem dostala od trenérů důvěru hrát a být tak součástí skvělého týmu. I když jsme se nakonec do finále nedostaly, mít bronzovou medaili je pro mě a pro tým velkým úspěchem. Je to již třetí medaile pro tuto kategorii v řadě. Ráda bych poděkovala všem spoluhráčkám, trenérům, rodičům a vedení klubu za podporu v této úspěšné sezóně.

V playoff jste nestačily na Tatran, co podle tebe chybělo k postupu?

Co chybělo… no těžko se to hodnotí i s odstupem času. Vždy je to stejně blízko i daleko pro oba týmy. Za vyrovnaného stavu 1:1 na zápasy jsme tak musely hrát rozhodující třetí zápas v Praze. V něm se nám nepodařil vstup do zápasu a brzy jsme prohrávaly 0:3. Ovšem na začátku třetí třetiny se nám podařilo rychlými góly vyrovnat a věřily jsme ve vítězství. Soupeř ale vstřelil další gól a my jsme se bohužel i přes náš velký tlak na konci zápasu k dalšímu vyrovnání nedostaly. Myslím si, že kdybychom za stavu 3:3 vstřelily další gól a naklonily si skoré v zápase na svou stranu, mohly jsme soupeře dostat pod tlak a dotáhnout zápas do vítězného konce. Na hřišti jsme ale opravdu nechaly vše a za svůj výkon se rozhodně nemusíme stydět.

Jsi stále ještě mladá, a ještě rok si musíš na šanci u žen počkat, přesto, přemýšlíš už nad tím, jak se nejvíce zlepšit, abys mohla za dvě sezóny rovnou hrát extraligu?

Určitě stále přemýšlím nad tím, jak být lepším a platnějším hráčem v týmu. K tomu mi pomáhají tréninky, trenéři, spoluhráčky a zápasy s kvalitními soupeři. Snažím se jít do všeho na 100%, někdy i víc. Jsem ráda i za možnost účastnit se KTM, na kterých se sejdou nejlepší holky z ostatních klubů, kde si předáváme zkušenosti a celkově máme možnost posunout se florbalově dál. V minulosti se mi ale bohužel nevyhýbala různá zranění, tak si moc přeji, abych byla pro další sezóny zdravá a mohla se plně věnovat florbalu bez omezení. Samozřejmě, že je mým cílem jednou hrát i extraligu žen, ale k ní se musím propracovat, zadarmo to určitě nebude.

Jaké jsou tvé florbalové cíle?

Co se týče příští sezóny, chtěla bych odehrát hodně zápasů jak v dorostenkách, tak i v juniorkách, ideálně zopakovat medailový úspěch. Být zdravá a nezranit se. A z pohledu následujících sezón: nakouknout do ženské ČEZ Extraligy a když se všechno podaří a sejde, tak bych samozřejmě chtěla být součástí juniorské reprezentace, ale to mě čeká ještě hodně práce.

Který moment v sezóně ti nejvíc utkvěl v paměti?

Za celou sezónu jich bylo opravdu hodně, ale pokud bych měla vybrat jeden, tak je to gól Lady Logrové v prodloužení ve druhém čtvrtfinálovém zápase s Vítkovicemi, po kterém jsme se radovaly z postupu do semifinále a rodiče z následujícího volného víkendu.