Týden od výhry žen v Liberci se se stejným soupeřem utkaly taktéž juniorky. Na brankové hody však mladší kolegyně nenavázaly. Dlouho to vypadalo, že se podívají týmy do prodloužení, v závěrečné desetiminutovce však rozhodla Veronika Mrázková.
Na konci června proběhla letní Olympiáda dětí a mládeže. Ta se tentokrát přesunula do Jihočeského kraje. Výrazné zastoupení mělo na florbalové části ODM FBS Olomouc. Kromě trenérů Tomáše Hrušky a Ondřeje Čočka, jejichž pohled jsme vám přinesli v minulém článku, se turnaje zúčastnila i početná enkláva hráčů olomouckého klubu. Jedněmi ze zástupců byli Jakub Balner a Lucie Ema Navrátilová.
Probojovali jste se do výběrů Olomouckého kraje pro letošní ODM. Jak jste si akci užili?
Lucie: „Jsem ráda, že jsem dostala příležitost se ODM zúčastnit. Užila jsem si to moc a byla to pro mě rozhodně skvělá zkušenost. Líbila se mi atmosféra, organizace zápasů, to, že všechny kraje měly stejné podmínky, jako bylo ubytování na stejném místě a stejná strava.“
Jakub: „Turnaj jsem si užil maximálně. Od první chvíle, kdy jsme dorazili, přes zahájení, zápasy i srandu na ubytování.“
Jak jste si sedli se spoluhráči a spoluhráčkami, kteří nebyli od vás z klubu, ale z celého regionu? Probíhalo to vše hladce?
Lucie: „Se spoluhráčkami jsme si sedly, známe se z ligových zápasů, které hrajeme během sezóny. Jediný rozdíl byl v tom, že jsme tentokrát hrály spolu. Už během cesty autobusem do Budějovic jsme se všechny mezi sebou bavily. Netvořily jsme samostatné olomoucké, šumperské, mohelnické, hranické či šternberské hloučky. Fungovaly jsme jako jeden tým.“
Jakub: „Během tréninků jsem ohledně toho měl velké obavy, byli jsme rozděleni podle týmů, ze kterých jsme přišli, ale to se postupně zlepšilo, a nakonec jsme na turnaji v jižních Čechách byli jako rodina. V důležitých chvílích jsme se dokázali semknout, dýchali jeden pro druhého, a i mezi zápasy byla sranda. Myslím, že možná i díky tomu jsme to dotáhli až k bronzu.“
Olomoucký kraj skončil sedmý mezi dívkami a třetí mezi chlapci. Jaký je to pro vás úspěch? Čekali jste takový výsledek, nebo jste mysleli na víc (či míň)?
Lucie: „Je fakt, že jsme nebyly od začátku v plném počtu, onemocněla nám jedna hráčka, která do hry naskočila až ve čtvrtfinále, tedy třetí den. Myslím si, že kdybychom byly v plném počtu od začátku, bojovaly bychom o medaile.“
Jakub: „Je to jednoznačně doposud největší úspěch v mojí kariéře. Před ODM jsem si myslel, že budeme hrát tak o deváté místo. Ale to, co jsme s tímto týmem dokázali, je něco, na co se nezapomene. Já osobně tomu stále nemůžu uvěřit, kam jsme to dotáhli.“
Co jste si z turnaje vlastně odnesli a jak na něj budete vzpomínat? Naučili jste se tam třeba i něčemu novému?
Lucie: „Na turnaj budu určitě vzpomínat ráda, podívala jsem se do jižních Čech, kde jsem ještě nebyla. Odnáším si hlavně zkušenosti, které snad využiji v příští sezóně.“
Jakub: „Odnáším si placku! Kromě ní ale taky spousty zkušeností z těžkých zápasů, kterých nebylo málo. Ale taky různé zážitky, kterých mám opravdu hodně, a to nejen ze zápasů, ale i z toho, co jsme s týmem prožívali v Táboře, a samozřejmě ze zahájení a předávání medailí v Českých Budějovicích. Vzpomínat na něj budu jen v tom nejlepším světle, dal mi toho hodně, jak do dalšího průběhu kariéry, tak i do života.“