Do Olomouce jste přicházel v roce 2021 z klubu 1. MVIL Ostrava. Proč jste se tenkrát rozhodl ostravský tým opustit? A proč jste si vybral právě Olomouc?

Tenkrát jsem začal studovat v Olomouci. Bylo pro mě jednodušší přestoupit a nedojíždět do Ostravy, navíc tady hráli hráči, které jsem znal z působení v mládežnických kategoriích z Ostravy a okolí, jako jsou Karel Skupník, Bohdan Kopelec, Igor Macháček, Vojtěch Krhovják a další. A taky jsem měl možnost v klubu trénovat mladé florbalisty. To mě baví a dělal jsem to i v Ostravě.

V Olomouci jste odehrál tři sezony, řekl bych dost rozdílné. Jednu v průběhu covidu, další s neúspěšnou snahou postoupit, a pak sezonu, ve které jste lize dominovali a postoupili jste výš. Daly by se ty sezony nějak porovnat? Z hlediska osobních i týmových výkonů, atmosféry v kabině, výsledků …

Sezóny byly průběhem poměrně odlišné. Spoluhráči dost často odcházeli i přicházeli, hlavně kvůli studiu a případně práci. Každou sezonu se seznamuji s novými spoluhráči, a jsem rád, že je vždycky všechny spojuje chuť vyhrávat. Tím bych i definoval atmosféru v kabině. I když jsme v Divizi nehráli na úplně nejvyšší úrovni, tak procesu se snažili dát všichni vždy v rámci možností maximum.

Osobně pro mě byla zajímavá první sezona. Snažil jsem se pokorně probojovávat sestavou k vyššímu hracímu času a účasti v důležitých momentech (přesilovky, oslabení), což si myslím, že se podařilo a mohl jsem tak získávat cenné zkušenosti, které jsem využil i v té loňské sezoně. Zároveň v té poslední sezóně s přesahem do té aktuální si uvědomuji limity svých florbalových dovedností a učím se, jak to nahrazovat týmu, kde se dá.

Čekání na postup do Národní ligy bylo v Olomouci opravdu dlouhé. Vy jste si zažil všechny ty roky, kdy se útok na postup vyhlašoval. Vzpomínáte si ještě, jaké to tenkrát bylo, když to nevyšlo? A žije ve vás stále ta loňská euforie z momentu, kdy jste postoupit dokázali?

Když jsem do Olomouce přicházel, nechápal jsem, jak může takový klub hrát tak nízko. Předpokládal jsem, že postup přijde hned, ale kvalita soupeřů mi rychle ukázala, že to tak snadno nepůjde. Ty nepostupové sezony ve mně vždy bublaly celé léto. Nejhorší byly pocity na konci soutěže, když jsem záviděl postup do „Národky“ Třinci, Šumperku, Zlínu, Přerovu, a zároveň si uvědomoval, že se budeme muset překousávat přes Orlovou, Paskov a další. Na poslední utkání série proti Hornetům a obzvlášť posledních pár vteřin budu vzpomínat ještě dlouho. Oslavy postupu bych si dal klidně každý rok.

Nebál jste se trochu o konkurenceschopnost týmu z Divize v Národní lize? Přece jen jste věděli, že se tam budete utkávat s týmy, které vás v předchozích letech porážely a pak postoupily výš, a týmy, které už Národní ligu pár let hrají, nebo do ní spadly dokonce z druhé nejvyšší soutěže.

Nenazval bych to obavami. Spíš jsem se těšil, že jsme konečně venku z toho pekla a chvíli můžeme hrát bez toho velkého tlaku. Na předsezonním meetingu jsem byl zároveň rád, že nikdo nechce polevit. Dohodli jsme se, že v polovině sezony se uvidí, jak to s týmem bude vypadat, a podle toho se budou nastavovat další cíle.

Jak velké je tedy překvapení, že v Národní lize teď tak dominujete?

Z minulých let jsme využili momentum, kdy jsme každé utkání celých 60 minut makali a nemohli polevit. To se nám teď vrací. Zároveň nejsme pod takovým tlakem. Příjemně mě překvapilo, že s těmi, pro mě hlavními rivaly, jako jsou Třinec, Šumperk, Přerov a Zlín, jsme neztratili ani bod.

Co za tím tedy hlavně leží? V čem je Olomouc o tolik lepší oproti ostatním? Hraje tam nějakou roli i takový ten týmový duch, nebo je to čistě florbalovou kvalitou?

Všechny dílky skládačky do sebe zapadají. Máme skvělý trenérský tým, útočníci jsou hladoví po gólech. Obránci se snaží usnadňovat práci zatím famózním výkonům brankářů. Všichni se vzájemně podporují, baví se florbalem, na trénincích makají, a možná i proto na nás chodí koukat slušný počet diváků.

Kam až to teda může v takovém rozpoložení váš tým letos dotáhnout? Mluví se třeba o něčem v kabině?

Jsem rád, že náš tým zatím ve všech sezonách, kdy jsem jeho součástí, míří na nejvyšší možné cíle.

Kam povedou vaše kroky dále? Přece jen patříte k těm starším hráčům v kádru a v FBS často v tomto věku hráči končili…

Dokud to půjde, tak chci hrát, trénovat a být součástí FBS. Florbal je sport, který miluji a vždycky mi vrací to, co do něj vložím, a v Olomouci to zatím jde. Zároveň cítím velký přesah do osobního i profesního života.